Kdy stříháte ty trvalky? A proč my většinou až na jaře.
"A kdy se to má ostříhat?"
Jedna z nejčastějších otázek, které při péči o zahrady dostáváme.
"A pivoňky? A hortenzie? A ty trávy? To všechno necháváte přes zimu?"
Většinou ano.
A není to proto, že bychom na podzim nestíhaly nebo se nám nechtělo vytáhnout zahradnické nůžky. I když představa, že si na podzim místo stříhání celé zahrady uvaříme kávu, není úplně špatná.
Většinu okrasných trav a trvalek totiž stříháme až na jaře. A máme k tomu několik dobrých důvodů.
Zahrada nemusí na podzim vypadat jako po napadení Palerma
Znáte to. Přijde říjen, poslední květy odkvetou a zahradník nebo pečlivý majitel nastoupí s nůžkami.
Šmik, šmik, šmik.
Co nekvete, musí pryč. Co zežloutlo, odstřihnout. Co uschlo, vyhrabat.
A za pár hodin stojíme uprostřed dokonale uklizené zahrady, která vypadá, jako by ji právě přepadla organizovaná skupina zahradnických radikálů.
Holá zem, krátké pahýly a nikde ani stéblo.
Jenže odkvetlá zahrada není mrtvá zahrada.
1. Suché rostliny chrání půdu i samy sebe
Odumřelé nadzemní části trvalek a okrasných trav vytvářejí přirozenou ochrannou vrstvu.
Zachytávají sníh, pomáhají tlumit výkyvy teplot a chrání povrch půdy před přímým působením větru, prudkého deště a mrazu.
Postupně opadané listy navíc přispívají k tvorbě přirozeného mulče.
Neznamená to, že každý suchý stonek funguje jako zimní peřina. Ale v dobře zapojeném záhonu vytvářejí rostliny společně prostředí, které bývá stabilnější než úplně odkrytá půda.
2. Zimní resort pro zahradní bytosti
A teď to nejdůležitější.
Zahrada v zimě rozhodně není prázdná.
Suché stonky, dutiny rostlin, listí a semeníky jsou úkrytem pro nejrůznější bezobratlé. Někteří v nich přečkávají zimu jako dospělci, jiní jako vajíčka, larvy nebo kukly.
Nemluvíme o vílách a skřítcích.
Mluvíme o broucích, samotářských včelách, pavoucích a dalších drobných obyvatelích zahrady, kteří mají ve zdejším ekosystému své místo.
Nemusíte je všechny zvát na kafe. Někteří mají tolik nohou, že byste si jejich návštěvu možná ještě rozmysleli.
Ale když jim na podzim zbouráte celý hotel, nemůžete se na jaře divit, že máte málo hostů.
A mimochodem, někteří z těchto obyvatel pomáhají regulovat škůdce, opylovat rostliny nebo rozkládat organickou hmotu.
3. Suché trvalky jsou krásné. Jen jim dejte šanci.
Podzimní a zimní zahrada nemusí být jen zelená.
Suchá květenství třapatek, rozchodníků, řebříčků nebo vysokých trav dokážou vytvořit nádherné struktury.
Když se na ně usadí jinovatka nebo poprašek sněhu, vznikne úplně jiná zahrada než ta, kterou známe v létě.
Zahrada má přece čtyři roční období. Proč bychom ji měli na jedno z nich úplně vypnout?
Navíc semena některých trvalek slouží jako potrava pro ptáky.
Takže zatímco my vidíme odkvetlou třapatku, stehlík může vidět prostřený stůl.
4. A co pivoňky? Ty jsou trochu jiný případ.
Tady je potřeba rozlišovat.
Bylinné pivoňky na podzim přirozeně zatahují. Jejich nadzemní části odumírají a na jaře znovu vyrůstají z podzemních pupenů.
U bylinných pivoněk proto doporučujeme odstranit odumřelé listy a stonky na podzim, zvlášť pokud se na nich během sezóny objevily houbové choroby.
Napadené zbytky nenecháváme ležet kolem rostlin.
Dřevité pivoňky jsou jiný příběh. Jejich nadzemní dřevnatá část zůstává zachovaná a na podzim je rozhodně nestříháme u země.
Odstraňujeme pouze odumřelé, poškozené nebo nevhodně rostoucí větve, nejlépe ve vhodném období podle potřeby rostliny.
A mezidruhové hybridy, často označované jako Itoh pivoňky? Ty mají zase trochu odlišný růst a způsob řezu.
Zkrátka, pivoňka není vždycky jen pivoňka.
5. A hortenzie?
Další oblíbená otázka.
U hortenzií záleží především na druhu.
Hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata) kvetou na nových výhonech. Jejich hlavní řez obvykle provádíme na konci zimy nebo brzy na jaře.
Hortenzie stromkovité (Hydrangea arborescens) rovněž kvetou na novém dřevě a zpravidla se řežou před začátkem vegetace.
Hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla) ale často zakládají květní pupeny už v předchozí sezoně. Neuváženým jarním řezem se tak můžeme připravit o většinu květů.
A to by byla škoda. Zvlášť když jsme se na ně celý rok těšili.
6. Okrasné trávy? Většinou počkat do jara.
Suché trsy trav patří k nejkrásnějším prvkům zimní zahrady.
Například ozdobnice nebo prosa vytvářejí výrazné siluety a krásně pracují se zimním světlem.
U většiny opadavých okrasných trav proto ponecháváme nadzemní části přes zimu a stříháme je až na konci zimy nebo brzy na jaře, před rašením.
U některých vyšších trav můžeme trsy na zimu svázat, aby se omezilo zatékání vody do jejich středu.
Pozor ale na stálezelené trávy a travinám podobné rostliny. Například některé ostřice nebo kostřavy se obvykle nestříhají celé u země. Spíš je na jaře pročistíme od suchých a poškozených listů.
Ne všechno, co vypadá jako tráva, potřebuje stejný účes.
7. Kdy tedy vzít nůžky do ruky?
Na podzim se zaměřujeme především na rostliny napadené chorobami, zahnívající porosty a části, které by mohly způsobovat problémy.
Zdravé a pevné suché stonky trvalek často ponecháváme přes zimu.
Hlavní úklid většiny trvalkových záhonů přichází až na jaře, když pomine riziko silných mrazů a začínají rašit nové výhony.
A pokud chceme opravdu pomoci přezimujícímu hmyzu, nemusíme všechen materiál okamžitě rozdrtit nebo odvézt. Část suchých stonků můžeme ponechat na klidném místě zahrady, aby měli jejich obyvatelé čas dokončit vývoj.
Jak to vidíme v Duši zahrad?
Máme rády zahrady, které žijí i mimo hlavní sezonu.
Nechceme, aby záhony na podzim vypadaly jako čerstvě ostříhaný vojenský nástup.
Chceme, aby v nich zůstaly struktury, potrava, úkryty a přirozený rytmus ročních období.
Samozřejmě to neznamená nechat zahradu úplně bez péče. Znamená to rozlišovat mezi tím, co je skutečně potřeba uklidit, a tím, co má smysl ponechat.
Protože někdy je nejlepší zahradnický zásah ten, který vůbec neuděláme.
A pokud vás na podzim přepadne neodolatelná touha všechno ostříhat, uvařte si raději kávu, posaďte se na terasu a chvíli pozorujte, co se v zahradě děje.
Možná zjistíte, že tam někdo ještě bydlí.
Duše zahrad – Harmonie doma i pod širým nebem
