Netkaná textilie: zahradní pomocník, nebo černý hrob živé půdy?

Znáte ten obrázek? Nově založená zahrada, několik keříků, mezi nimi nekonečné lány černé textilie a navrch úhledná vrstva mulčovací kůry.

Hotovo. Plevel nemá šanci. Údržba minimální. Zahradník odjíždí, majitel je spokojený.

A půda? Té se nikdo neptal.

Jenže zahrada není obývací pokoj, kde položíme koberec a máme na dvacet let vystaráno.

Půda je živý ekosystém. Pod jejím povrchem se odehrává neuvěřitelně složitý život bakterií, hub, žížal a dalších organismů, které společně vytvářejí podmínky pro zdravý růst rostlin.

Nemusíte všechny půdní živáčky hned zvát na kafe. Ostatně při pohledu na počet jejich nohou byste možná raději sami opustili zahradu a už se nikdy nevrátili.

Ale věřte, že i ti nejméně fotogeničtí obyvatelé podzemí mají na vaší zahradě nezastupitelné místo.

Rozkládají organickou hmotu, pomáhají vytvářet zdravou půdu a udržují v chodu celý ten neviditelný svět, bez kterého by naše krásné záhony příliš dlouho krásné nezůstaly.

A na rozdíl od nás za svou práci nechtějí ani kafe, ani fakturu. Stačí jim nechat trochu prostoru k životu.

A právě proto máme v Duši zahrad k plošnému používání syntetických protiplevelových textilií značné výhrady.

Proč černá textilie není zázračné řešení?

Zpočátku funguje. Omezí přístup světla k půdě, a tím potlačí klíčení a růst řady plevelů.

Jenže časem se začne na textilii hromadit rozkládající se mulč, prach, listí a další organické zbytky. Vznikne nová vrstvička, ve které začnou klíčit semena přinesená větrem.

A plevel je zpátky.

Tentokrát často zakořeněný přímo v textilii.

Při jeho vytrhávání pak vytahujeme kusy černého materiálu, kořeny rostlin a někdy i část původního záhonu.

Gratulujeme. Právě jsme si pořídili bezúdržbovou zahradu, která vyžaduje údržbu.

Co se děje pod textilií?

Syntetické textilie bývají do určité míry propustné pro vodu a vzduch. Nejde tedy o neprodyšný igelit.

Jejich póry se ale mohou postupně zanášet jemnými částicemi půdy a rozkládající se organickou hmotou. Tím se může zhoršovat vsakování vody a výměna plynů.

Dalším problémem je oddělení organického mulče od půdy. Kůra se sice postupně rozkládá, ale část organické hmoty zůstává nad textilií místo toho, aby se přirozeně zapojovala do půdních procesů.

Kořeny rostlin navíc mohou textilií prorůstat, což komplikuje přesazování i její pozdější odstranění.

Neznamená to, že pod každou textilií najdeme mrtvou nebo plesnivou půdu. Znamená to ale, že dlouhodobě používaná textilie může narušovat procesy, které zdravá zahradní půda potřebuje.

Existují ale i textilie, které mají smysl

A teď důležité rozlišení.

Ne všechny zahradní rohože a textilie jsou stejné.

Existují přírodní, biologicky rozložitelné materiály vyrobené například z konopí, kokosových vláken nebo ovčí vlny.

Jejich úkolem zpravidla není vytvořit trvalou bariéru na desítky let.

Mají pomoci rostlinám překonat určité období, chránit půdu a postupně se rozložit.

Konopné rohože

Mohou pomáhat omezovat růst plevelů, chránit povrch půdy a snižovat výpar vody.

Jsou zajímavé zejména pro dočasné mulčování nových výsadeb. Je však potřeba sledovat složení výrobku, gramáž a dobu rozkladu.

Kokosové rohože

Kokosová vlákna jsou pevná a poměrně odolná. Využívají se například na svazích, kde pomáhají stabilizovat povrch půdy a omezovat erozi.

Podle provedení mohou sloužit také jako dočasný mulč.

Jejich nevýhodou může být vyšší cena a také doprava suroviny ze vzdálených oblastí.

Rohože z ovčí vlny

Ovčí vlna je velmi zajímavý přírodní materiál.

Dokáže zadržovat vodu, poskytuje tepelnou izolaci a při rozkladu může do půdy postupně uvolňovat některé živiny, zejména dusík a síru.

Zároveň pomáhá omezovat růst plevelů.

I zde ale záleží na konkrétním výrobku, jeho tloušťce a případných příměsích.

A co když nepoužijeme žádnou textilii?

To je často naše nejoblíbenější varianta.

Správně připravená půda, vhodně zvolená výsadba, dostatečná vrstva organického mulče a postupné zapojení rostlin.

Hustě vysazené trvalky a půdopokryvné rostliny dokážou časem samy zastínit povrch půdy a omezit prostor pro plevel.

Samozřejmě ani taková zahrada není bezúdržbová.

Ale místo nekonečného boje s prorostlou textilií pracujeme s přirozenými procesy.

Jak to vidíme v Duši zahrad?

Syntetické protiplevelové textilie do našich běžných trvalkových záhonů nepoužíváme.

Ne proto, že bychom odmítaly všechny moderní materiály. Ale protože chceme, aby zahrada fungovala jako živý celek.

Přírodní rozložitelné rohože mohou mít své opodstatnění, pokud plní konkrétní účel. Stejně tak mají technické geotextilie své místo například při stavbě cest a dalších konstrukcí.

Rozdíl je v tom, zda materiál pomáhá vyřešit konkrétní problém, nebo jen zakrývá problém, který se za pár let vrátí.

A na závěr jedna naše oblíbená myšlenka:

Plevel nemusíme milovat. Ale kvůli několika pampeliškám přece nemusíme dát celou zahradu do igelitu.

Duše zahrad – Harmonie doma i pod širým nebem